„Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní.“ Matouš 14:24
Ježíš byl se svými učedníky během předchozí bouře a ztišil ji. Ale nyní byl na hoře, modlil se, oni byli sami a vlny je zmáhaly. Proč? Protože občas učitel musí ustoupit do pozadí, aby viděl, kolik se toho žák naučil. Je to to, co se nyní děje ve tvém životě?
Galilejské jezero je jenom kolem dvaceti kilometrů dlouhé a dvanáct kilometrů široké. Ale když se přižene vítr z Golanských výšin, může zpěnit tyto vody jako mixér po dva nebo tři dny a může potopit rybářský člun, jako byl ten, ve kterém byli učedníci.
Všimni si slov „vlny ji zmáhaly“. Je to situace, ve které se dnes nacházíš? Uprostřed manželských problémů, zmožený vinou? Uprostřed exekuce a naléhajících věřitelů? V nemoci, zmáhán bolestí, s ještě bolestivější prognózou? „K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: ‚Vzchopte se, já jsem to, nebojte se‘“ (Matouš 14:25-27).
Zde jsou slova, která stojí za to, aby byla zapsána a často připomínána: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se“ (Matouš 14:27). Nikdy nepůjdeš nikam, kam by na tebe Ježíš nemohl dosáhnout. Otevři dnes oči a uvědom si Jeho přítomnost.