„Nepřátelé o mně škodolibě mluví…“ Žalm 41:6
Jednoho dne přišel jeden muž k Sokratovi, aby se s ním podělil o pomluvy. Moudrý filozof se ho zeptal: „Za prvé, jsi si jistý, že je to pravda? Za druhé, je to dobré? Za třetí, je to užitečné?“ Ten muž řekl: „Ani ne.“ Sokrates mu odpověděl: „Pokud to není pravdivé, dobré ani užitečné, proč o tom mluvit?“
Pomluvy mohou vyvolávat pocit důvěrnosti, ale je to ve skutečnosti falešné pouto motivované touhou ponížit druhého člověka a sám vypadat dobře. David řekl: „Nepřátelé o mně škodolibě mluví…“ (Žalm 41:6). Šalomoun řekl: „Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele“ (Přísloví 16:28). A může to způsobit, že ztratíš svou dobrou pověst.
Kevin Miller říká: „Těžkým úkolem ve službě je důvěrnost – jak moc můžeš být otevřený? Následující otázky ti mohou pomoci v rozhodování. Mluvíš s někým, kdo může s tím problémem něco udělat tak, že sám pomůže, nabídne postup nebo nápravu? Mluvíš s člověkem dost moudrým na to, aby ti pomohl zpracovat tvé pocity, a dost odvážným na to, aby tě přivedl k vykonání té správné věci konfrontací nebo vyznáním toho, v čem chybuješ? Je tato zpráva určena k rozšíření? Porušuješ důvěrnost, a pokud ano, je to pouze z toho důvodu, že dotyčná osoba ohrožuje něčí život včetně svého vlastního? Jsi ochoten prozradit svůj zdroj, aby to mohlo být prověřeno? Láme to tvé srdce, když to říkáš? Prozkoumal jsi svůj vlastní život a vyznal jsi to, v čem jsi zhřešil v podobných oblastech? Modlíš se za toho člověka? Jak by ses cítil, kdyby někdo takto mluvil o tobě?“