„Každého dne pobývali svorně v chrámu…“ Skutky 2:46
Odhaduje se, že na světě existuje přes půl miliardy lidí, kteří praktikují křesťanství. Ale církev by dnes neexistovala, nebýt malé skupiny učedníků, kteří byli zcela oddáni Kristu. Boží věci nebyly částečným zájmem nebo příhodným závazkem prvotních křesťanů, ale byly jejich nejvyšší prioritou. Pokud to myslíš s Bohem vážně, zastav se a uvažuj o tom, co brali tak vážně oni.
Brali vážně církev. „Každého dne pobývali svorně v chrámu…“ (Skutky 2:46). Jsi občasný návštěvník církve? Rozzlobíš se, když bohoslužba překročí jednu hodinu nebo služebník přetáhne o deset minut? Je „jednou za týden“ tvoje horní hranice? Nebylo to tak pro novozákonní křesťany! Tak co je přitahovalo? Orchestr nebo pěvecký sbor v chrámu? Vrcholné technologie nebo programy pro mládež? Měli více času a méně zodpovědnosti než my? Ne, všechno v jejich životech bylo obtížnější, trvalo déle a bylo méně pohodlné. Ale jejich setkání s Ježíšem natolik změnilo jejich priority, že každý den pobývali spolu v chrámu (viz Skutky 2:46). Hladověli po setkávání se v přítomnosti Pána, věřili Jeho zaslíbení: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Matouš 18:20).
Brát Boha vážně vyžaduje pravidelné setkávání s jinými křesťany, prožívání tohoto jedinečného aspektu Jeho přítomnosti, společné naslouchání Jeho Slovu a vzájemné povzbuzování (viz Židům 10:25). Potřebuješ tento mimořádný rozměr společenství s Bohem, který se děje pouze tehdy, když se Jeho rodina shromáždí společně s Ním.