„…abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději.“ 1. Tesalonickým 4:13
Naše kultura dělá ze smrti téma, kterému se vyhýbáme, nebo o něm mluvíme pochmurně. Když na něj dojde, dokonce i křesťané se mu pokoušejí vyhnout tím, že utečou k neurčitým, nesouvisejícím metaforám. Ale Boží Slovo činí smrt jasnou a neohrožující pro ty, kteří důvěřují Kristu. „Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději“ (1. Tesalonickým 4:13). Boží Slovo je přímé, konkrétní a v této věci povzbuzující. „Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti“ (Žalm 116:15).
Z perspektivy našeho nebeského Otce smrt pouze otevírá dveře, aby se mohl radovat z dokonalého, věčného, nádherného společenství s každým svým vykoupeným dítětem. „A slyšel jsem hlas z nebe: ‚Piš: Od této chvíle jsou blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi‘“ (Zjevení 14:13). Bible ujišťuje každého věřícího, že jeho smrt není tragédie, ale vítězný vstup do nebe. Bůh přikázal Janovi: „Piš!“ (viz Zjevení 14:13). Proč? Protože Bůh rozumí tomu, že když ztratíme někoho milovaného, máme sklon zapomínat na Jeho perspektivu a přijímat perspektivu hnanou emocemi. Raduj se, věřící, protože: „Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu“ (Římanům 14:7-8). A Pán se stará dobře o to, co mu patří!