„…Bůh ty, kteří zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.“ 1. Tesalonickým 4:14
Když se zabýváme smrtí, dělí nás to na dvě kategorie: ty zoufalé a ty s nadějí. Zoufalí věří, že nemají nic, na co by se těšili. Mají dojem, že jejich ztráty jsou trvalé – koncem života a všeho dobrého. Ale ti, kteří mají naději, se těší na všechno. Jejich ztráty jsou dočasné – začátkem nekonečného života naplněného Božími nejlepšími dary. Bůh vás nechce „…nechat v nevědomosti o údělu těch, kteří zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději“ (1. Tesalonickým 4:13). Naše naděje je výsledkem toho, že známe tyto pravdy:
1) „Věříme, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých…“ (viz 1. Tesalonickým 4:14). Veškerá naděje začíná zde: vírou v Ježíšovu smrt za naše hříchy a Jeho vzkříšení, takže nás zastupuje před Bohem.
2) Když věříme tomuto, pak také věříme, že se Ježíš vrátí. Víra v Kristův fyzický návrat na zem nám dává důvěru v to, že: „…ty, kteří zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.“ (1. Tesalonickým 4:14). Bůh nás pozvedne z našich míst odpočinku a přivede nás do nebe s Ježíšem (viz Římanům 8:11). V tom okamžiku: „On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit“ (Filipským 3:21). Už nikdy nebudeš náchylný k rakovině, cukrovce, srdečním chorobám, artritidě, mozkové mrtvici, ochrnutí, invaliditě, únavě, slabosti, zármutku, strachu, depresi, pokušení, návykům, selhání, výčitkám svědomí, myšlenkám na sebevraždu, bipolárním chorobám, obsedantně-kompulzivní poruše nebo posttraumatické stresové poruše nebo jakémukoliv jinému druhu onemocnění. Budeš proměněn do podoby Krista. A to je skvělé!