„Děti jsou požehnáním…“ Žalm 127:3, přel. z angl.
Pokud jsi zapomněl, jak se máš dobře, protože máš svou rodinu, přečti si toto: „Nakonec jsem toho měl plné zuby. Děti byly hlučné, dráždivé a chovaly se nemožně. Byl jsem unavený a znechucený. I moje manželka byla unavená a znechucená. Proto jsem se rozhodl z toho všeho utéct a mít den sám pro sebe; den, ve kterém si budu dělat to, co chci. Měl jsem v úmyslu to dodržet a být tak nenasytný, jak jsem chtěl. Nechtěl jsem se starat o nikoho jiného než o sebe. Vyletěl jsem z domu s tisíci korunami. ‚Dokázal jsem to.‘ Řekl jsem si a vyjel na silnici první třídy a směřoval na sever. Šel jsem do nákupního centra, měl jsem se moc dobře v knihkupectví a koupil jsem si sebrané básně Walta Whitmana. Poté jsem jel k McDonald‘s a objednal si dva hamburgery, své vlastní velké hranolky a svou vlastní velkou kolu. Snědl jsem všechno, aniž bych byl vyrušován, aniž bych utíral něčí pusu, nos nebo zadek. Pak jsem snědl tu největší čokoládovou zmrzlinu, jakou jsem byl schopen najít. Byl jsem volný! Byl jsem venku z města! Tak jsem jel do kina a sledoval jsem film, aniž bych kupoval popcorn, aniž by mi někdo seděl na klíně, aniž bych někoho doprovázel na toaletu. Byl jsem svobodný muž. Užíval jsem si to a…cítil jsem se mizerně. Když jsem se vrátil domů, všichni spali. Když jsem vklouznul do postele, moje manželka zašeptala: ‚Chyběl jsi nám.‘ Odpověděl jsem: ‚Vy mně taky.‘ Nikdy jsem znovu neutekl z domu!“