„…nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.“ Píseň 2:7
Když se cítíme zranění a odmítnutí, je uvnitř nás něco, co chce dokázat, že stále máme hodnotu a jsme žádoucí. Výsledkem může být, že skočíme do dalšího vztahu příliš rychle. Ale stejně jako malé dítě přes noc nepřejde od lezení po čtyřech k řízení auta, protože existuje určitý proces růstu, tak i ty, pokud se ho pokusíš obejít, skončíš tam, kde jsi začal, a budeš se divit, co se stalo.
Jeden spisovatel říká: „Nový vztah tě neuzdraví, nepomůže ti uniknout rozčilujícím zasazeným ranám, ani okamžitě neodstraní potíže. Bez ohledu na současné štěstí, dříve nebo později budeš znovu čelit svým starým věcem. Pokud je toto tvoje situace, dělej věci správným způsobem. Nepospíchej! Tyto věci nemohou být předstírány, uspěchány nebo pronásledovány. Budou ti dány, až budeš připraven, a ani o okamžik dříve. Tentokrát chceš tu opravdovou věc a Bůh chce být tvým filtrem, takže aby někdo získal poklad tvého srdce, musí nejdříve projít u Něj.“
Šalomoun píše: „…nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama“ (Píseň 2:7). Nespěchej se zmírněním bolesti natolik, že bys utíkal v předstihu před Bohem. Trvá Mu to nějakou dobu, než z tebe učiní člověka, jakého z tebe chce mít. Zatímco na tobě pracuje, připravuje srdce toho správného partnera, který se objeví ve správný čas. V mezičase existuje způsob, jak zaplnit vnitřní prázdnotu; pracuj na budování užšího vztahu s Bohem a On tě „…naplní veškerou radostí a pokojem ve víře…“ (Římanům 15:13).