„Nač tu sedíme? Abychom zemřeli?“ 2. Královská 7:3
Pokud nebudeš ochoten riskovat, neuspěješ v životě. Ano, jsou časy, kdy je potřeba jednat bez rizika. Ale když se opatrnost stane životním stylem, zabředneš do průměrnosti a selhání, zatímco tě život bude míjet. Když skončíš modlitbu, hledání v Písmu a naslouchání Boží radě, musíš vykročit ve víře.
Čtyři malomocní seděli na kraji města Samaří, které bylo zasažené hladomorem. Uvažovali o své situaci: „Hladovíme k smrti. Ve městě je jídlo. Ve městě jsou nepřátelští vojáci. Můžeme hrát na jistotu, sedět zde a zemřít. Nebo jít do města a zjistit, zda nám dají najíst, nebo nás zabijí“ (viz 2. Královská 7:3-4). Věděli, že jejich nejhorší možností je neriskovat a nic neudělat. Jak to dopadlo? Byli zachráněni díky tomu, že udělali krok víry. Tvoje riziko může být méně dramatické. Ale pokud ho nepodstoupíš, nikdy nenaplníš svůj Bohem daný úkol v životě.
Bible říká: „Kdo kope jámu, spadne do ní, toho, kdo strhává zeď, uštkne had. Kdo láme kámen, přichází k úrazu, kdo štípe dříví, je přitom ohrožen“ (Kazatel 10:8-9). Tím, že se pokoušíš vyhnout pádům, štípancům, zranění, nebezpečí atd., necháváš si ujít životní příležitosti. Chození ve víře znamená:
1) Podstupovat rizika, která stojí za to. Musíš „vylézt až na větev“, protože tam je ovoce.
2) Rozumně se na rizika připravit. Bůh odměňuje znamenitost. „Ztupí-li se sekera a nenaostří-li se znovu, je nutno víc napnout síly. Užitečná a prospěšná je moudrost“ (Kazatel 10:10).
Tak jdi do toho, vykroč ve víře!