„Je to syn nemoudrý; nechtěl opustit včas lůno rodičky.“ Ozeáš 13:13
Načasování je nedílnou součástí Božího plánu pro tvůj život. Potřebuješ vědět, co máš dělat, a kdy to udělat. Když budeš čekat příliš dlouho, zmeškáš Bohem danou příležitost.
Jedna spisovatelka zdůrazňuje, že jako věřící máme zkušenost s dvojím narozením: biologickým a duchovním. Píše: „U některých…se duchovní narození stane v dětství. Ostatní, tak jako já, se musí snažit, aby k tomu dospěli kombinací úsilí a strhnutím brnění nezávislosti. Bez ohledu na to, jak se dostaneme na duchovní porodní sál, v našem určeném čase – ne tak jako u biologického porodu…musíme být ochotni narodit se znovu. Nemůžeme zůstat ve tmě a izolaci. Když nastane čas k ‚otevření lůna‘ a nové stvoření je přivedeno na svět, musíš být ochoten povstat. Všichni známe lidi, kteří se účastnili každého semináře a přečetli každou ‚svépomocnou‘ knihu. Vždycky se připravují k tomu, aby povstali, ale nikdy to úplně neudělají. Dokonce jsi možná jedním z nich. Možná ti Bůh dal vizi, ale ty jsi ji skryl na tak dlouho čekáním na ten správný čas, až zatuchla. Vize mají dobu trvanlivosti. Jsou ‚…k určitému (vybranému, pevně stanovenému, předem připravenému) času…‘“ (Abakuk 2:3).
Maurice Chevalier řekl: „Pokud budeš čekat na dokonalý okamžik, kdy je všechno bezpečné a jisté…nevylezeš na hory, nevyhraješ závody, nedosáhneš trvalého štěstí.“ Jinými slovy: můžeš sedět za pecí, nebo se zapojit do hry. Co z toho uděláš?