„Ale Bůh, který těší sklíčené, potěšil i nás…“ 2. Korintským 7:6

Řekneš: „Pavel byl jistě natolik duchovně zralý, než aby propadal v malomyslnost.“ Očividně ne! Hlavní apoštol a vůdce církve zažíval sklíčenost, stres, neklid a dokonce strach. „Když jsme totiž přišli do Makedonie, nenašli jsme ve svých těžkostech žádnou úlevu, všude jen tíseň: navenek boje, uvnitř úzkosti“ (2. Korintským 7:5). Kam se obracíme v těžkých časech a odkud čerpáme sílu? Zamysleme se nad některými způsoby, jak nám Bůh posílá útěchu a povzbuzení.
1) Utěšuje nás svou přítomností. „Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu“ (2. Tesalonickým 2:16-17). Součástí Božího charakteru je být s námi, utěšovat nás, když truchlíme (viz Matouš 5:4), máme zlomené srdce (viz Žalm 147:3), jsme přemoženi (viz Žalm 145:14), ustaraní (viz Izajáš 41:10) nebo se necítíme dobře (viz Žalm 41:4). Musíme si však uvědomit Jeho přítomnost a přijmout Jeho útěchu!
2) Utěšuje nás svým Slovem. „Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život“ (Žalm 119:49-50).
3) Utěšuje nás skrze naše modlitby. „Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu“ (Žalm 138:3).
4) Utěšuje nás skrze věřící přátele. Pavel píše: „Ale Bůh…potěšil i nás příchodem Titovým“ (2. Korintským 7:6). Vyhledej dnes ty, kteří přinášejí útěchu, a utěšuj druhé.