„…přijali jste Ducha synovství…“ Římanům 8:15
Pavlovi posluchači by jistě rozuměli jeho použití příkladu římské adopce v učení o výhodách, které získáváme jako vykoupení členové Boží rodiny. Římský otec měl absolutní právo a kontrolu, právně nazvané „patria potestas“; to se týkalo jeho dětí, ať byly jakéhokoliv věku. Římská adopce byl proces o dvou krocích, který přesouval děti od jednoho patria potestas k jinému:
1) Osvobození. Tento krok zahrnoval symbolický prodej, kdy vlastní otec dvakrát „prodal“ a „koupil zpět“ své dítě a potřetí je už nekoupil zpět, čímž skončila jeho rodičovská práva.
2) Obhájení. Adoptivní otec přednesl svůj případ adopce římskému magistrátu, který právně převedl dítě do jeho patria potestas.
Podobným způsobem jsme my byli přesunuti ze satanova sevření do patria potestas našeho nebeského Otce! Výhody římské adopce byly středem Pavlovy pozornosti v osmé kapitole Římanům: a) adoptovaná osoba ztratila všechna práva ve své staré rodině a získala nového otce, plus nová práva zákonného člena své nové rodiny; b) ta osoba se stala dědicem majetku svého nového otce. Když tam byli další sourozenci, stali se společnými dědici; c) všechny jeho dluhy byly zcela zrušeny, právní záznamy jeho života byly vymazány; minulost neměla žádný vliv na jeho nový život; d) sedm dalších občanů dosvědčovalo všechny právní adopce. Pokud byla platnost adopce kdy napadena, každý z nich mohl svědčit podle svého zákonného postavení.
Díky Bohu, že: „… Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti“ (Římanům 8:16). Nikdo menší než Duch svatý sám nepotvrzuje platnost tvého členství v Boží rodině!