„Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem…“ Přísloví 9:10
Ve světě, který se vymyká kontrole, máme rádi boha, kterého můžeme kontrolovat: uklidňující přítomnost někoho, kdo žehná, zajišťuje a radí. Je to někdo jako „bůh v krabičce“. Ale co se týče Krista, žádná krabička nefunguje. Jeho vrstevníci pro Něj navrhli sortiment krabic, ale On se do žádné z nich nevešel. Říkali Mu rebel, ale On platil daně. Označovali Ho za venkovského tesaře, ale On zamotal hlavy vzdělancům. Přišli se podívat na Jeho zázraky, ale On odmítl je bavit. Byl Žid, který přitahoval lidi nežidovského původu, rabín, který se vzdal synagog, svatý muž, který trávil čas s prostitutkami. Ve společnosti, kde vládli muži, získával ženy. V kultuře, nasměrované proti Římanům, se rozhodl neodsuzovat Řím. Mluvil jako král, ale žil jako poutník. Lidé se Ho pokoušeli vměstnat do „krabice“, ale nemohli. A my také nemůžeme; my opravdu nesmíme!
„Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost“ (Přísloví 9:10). Většina našich obav je nezdravá. Okrádají nás o pokoj a radost. Ale bázeň před Pánem působí opak. Jeden spisovatel píše: „Na bázni před Bohem není nic neurotického. Neurotické je neobávat se nebo se obávat špatné věci. Proto se Bůh rozhodl, že se nám dá poznat, abychom se mohli přestat obávat špatných věcí. Když se nám Bůh dá poznat zcela a my to ‚přijmeme‘, potom prožijeme změnu našeho strachu – ‚bázeň před Hospodinem‘ je hluboké zdravé uvědomění si, že nejsme Bůh.“