„To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“ Matouš 17:5
Na hoře proměnění, Mojžíš, doručitel zákona, a Elijáš, představitel proroků, stáli bok po boku Ježíšovi. Ale Ježíš je oba zastínil. Bible říká: „Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit“ (Marek 9:3). V tom okamžiku byl Ježíš Bohem v té nejryzejší podobě. V úžasu nad Ním Petr řekl: „…chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Elijášovi“ (Matouš 17:4). Byl to upřímný postoj, ale byl upřímně špatný. „Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: ‚To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte‘“ (Matouš 17:5). Slovo „milovaný“ vyjadřuje „jedinečný“.
Neexistuje nikdo jiný jako Ježíš! Ani Mojžíš. Ani Elijáš. Ani Petr. Ani Zarathuštra, Budha nebo Mohamed. Nikdo v nebi nebo na zemi. Tři stany měly Mojžíše a Elijáše učinit rovnocennými s Kristem. Pouze jeden stan měl být postaven, protože pouze jedna osoba na hoře si zasloužila být uctívána. „Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli“ (Matouš 17:6). Ten, který umístil hvězdy ve vesmíru a nechal faraóna zemřít na dně moře, stál mezi nimi. Pohled na Něj jim vzal dech, odstranil každý náznak arogance a přiměl je k tomu, aby padli tváří na zem. Jak je to dlouho, co jsi cítil takovou úctu před Bohem?