„…dejme se Duchem také řídit.“ Galatským 5:25
Pokud se křesťanský život týká osobního vztahu s Bohem, potom k nám Bůh i dnes musí mluvit. Ale vztah nemůže být budován jen na jednostranné komunikaci.
Nejprve vyžaduje oddanost. Potom vyžaduje komunikaci mezi dvěma lidmi, přičemž oba mluví a naslouchají si. „Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá“ (Římanům 8:9). Znamená to mít Duchem vedené reakce a dělat rozhodnutí vedená Duchem. Když následuješ Boha, život už nespočívá pouze v tom, co je vidět, cítit nebo je možné vymyslet. Zahrnuje také chození vírou, důvěru v Boha; učení se poznávat Jeho hlas a nechat se vést Jeho Duchem.
Někteří z nás se zdráhají takto žít, protože známe lidi, kteří tvrdí, že tak žijí, a jejich chování nás děsí. Takže když cítíme vedení Duchem, pochybujeme o něm, rozebíráme ho a nakonec vyvozujeme, že není logické a nevšímáme si ho. Někteří z nás chtějí poslouchat Ducha, ale nejsme si jisti, jestli poznáme, že k nám skutečně mluví. Říkáme si: „Je to Boží hlas nebo moje vlastní touhy?“ Všichni jsme to zažili; je to normální součást křesťanského života. Z toho důvodu Pavel píše: „Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit“ (Galatským 5:25). Duchovní vedení je něco, čemu se učíme – krok za krokem. Dokonce i velmi zralý věřící někdy klopýtne a udělá chybu. To není problém: „Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě. I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku“ (Žalm 37:23-24).