„…Bůh však zamýšlel dobro…“ 1. Mojžíšova 50:20
Když se postavíš problému čelem, odhalíš své skryté schopnosti, které by jinak zůstaly nevyužity. Tak jako zmáčknutím tuby se zubní pastou zjistíš, co je uvnitř, nepřízeň odhalí, co je v tobě. Někdy říkáme: „Nikdy bych nemohl projít tím, čím tamten člověk. Umřel bych.“ Potom tím projdeš, a hádej, co se stane? Tvoje srdce stále tluče. Tvůj svět trvá dál. Nevíš, čeho jsi schopen, dokud se s tím nemusíš vypořádat.
Moudří lidé vždycky rozuměli spojení mezi utrpením a růstem. Meng Tzu, čínský mudrc, řekl: „Když se nebe chystá udělit jakémukoliv člověku velkou zodpovědnost, postaví mu překážky do cesty tak, aby podnítilo jeho mysl, upevnilo jeho charakter a posílilo cokoliv, v čem je slabý.“
Bůh mohl nechat Abrahama v pohodlí Uru a Mojžíše v nádheře faraónových paláců. Mohl ochránit Daniela před lví jámou, Nehemjáše před zajetím, Jonáše před velrybou, Jana Křtitele před Herodem, Ester před ohrožením, Jeremjáše před odmítnutím a Pavla před ztroskotáním. Ale On to neudělal. Ve skutečnosti si Bůh použil každou z těchto zkoušek k tomu, aby je přitáhnul k sobě a vybudoval v nich vytrvalost, charakter a naději.
Říká se: „Škola tvrdých úderů buduje ty nejlepší žáky.“ A hádej, kdo je v ní učitelem? Nepřízeň! Buď jí čelíš společně s Bohem, nebo bez Něj. A ti, kteří žijí bez Boha, tě sledují. Když vidí, že tvá víra tě podpírá a Bůh tě tím provádí, budou se zajímat o to, co říkáš. Ale ne dříve!