„Stačí, když máš mou milost…“ 2. Korintským 12:9
Jedním z klasických biblických příběhů o nepřízni je ten o Josefovi. Na začátku svého života byl oblíbeným synem, na kterého žárlili jeho bratři; měl sny o tom, že se stane mužem, před nímž se každý pokloní. Potom ho bratři unesli a on skončil jako otrok sloužící v Potífarově domě. Ztratil svůj domov, kulturu, bezpečí a pozici oblíbeného syna. Co Josefovi zbylo? Byl v cizí posteli, v cizím domě, v cizí zemi, bez přátel, vyhlídek do budoucna a jakéhokoliv vysvětlení. Ale měl jeden dar – takový, který zcela mění situaci. „S Josefem však byl Hospodin…“ (1. Mojžíšova 39:2).
Co se stane, když ztratíš všechno kromě Boha a potom zjistíš, že Bůh ti stačí? Zažíváš Jeho přítomnost způsobem, jakým jsi ji nikdy dříve neprožíval! Pavel píše: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? …v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval“ (Římanům 8:35-37). Bůh nepracoval na vytváření okolností, jaké chtěl Josef; Bůh pracoval ve špatných okolnostech na tvarování Josefa do podoby, jakou On chtěl. Tak jako diamant vzniká z obyčejného uhlíku, když je vystaven obrovskému tlaku – stejně tak je v tobě nepříznivými okolnostmi formován Kristův charakter.
Otázka tedy zní: „Udržíš se nahoře, nebo to vzdáš?“ Když si Pavel myslel, že už nemůže snést více, Bůh mu řekl: „Stačí, když máš mou milost…“ (2. Korintským 12:9). A víš co? Jeho milost stačí i tobě.