„Blahoslavení (šťastní, je jim co závidět) jsou chudí v duchu (pokorní, kteří se
považují za nedůležité)…“ Matouš 5:3, přel. z angl.
Když partnerům spadnou růžové brýle a nastane realita, co vede některá manželství ke štěstí, zatímco jiná k utrpení? Náhoda? Dobré geny? Zásadovost? Stěží! Manželské štěstí přesahující měnící se okolnosti je postaveno na kvalitách, které učil Ježíš. Podívejme se na ně:
1) Šťastní jsou pokorní. „Blahoslavení (šťastní…) jsou chudí v duchu (pokorní, kteří se považují za nedůležité)…“ (Matouš 5:3, přel. z angl.). Pýcha, která se povyšuje a vždycky se dožaduje svých práv, přináší utrpení, zatímco pokora, sebezapření a ohled na potřeby partnera přináší štěstí.
2) Šťastní jsou mírní: citliví, trpěliví a laskaví. Vypořádat se s partnerovými problémy s laskavostí, citlivostí a trpělivostí je výrazem lásky, která přináší uzdravení do bolestivých oblastí života.
3) Šťastní jsou milosrdní. Dříve nebo později si vzájemně způsobíme zranění. Objeví se bolest, zklamání a zlost následované touhou po tom, aby za to ten druhý zaplatil. Ale tak jako pomsta plodí pomstu, milosrdenství působí milosrdenství. Milosrdenství neznamená, že druhému něco necháme projít. Milosrdenství partnerů by mělo být vzájemné. Takové vytváří atmosféru, kde dostaneš milost, když selžeš. Milosrdenství ukončuje spory, když už nic jiného nefunguje!
4) Šťastní jsou tvůrci pokoje. Potřeba „mít pravdu“ a „vyhrát“ pouze zesiluje konflikt. V manželství platí, že když jeden „vyhraje“, ve skutečnosti prohrávají oba! Vzdát se osobního vítězství kvůli tomu, abychom se stali tvůrci pokoje, je konečným vítězstvím. Byl bys navěky ztracený, kdyby se Ježíš ochotně nevzdal svých práv pro tvé hříchy. Symbolem křesťanského manželství není samotný prsten, ale kříž položený na prsten. Vzdáme-li se kristovsky našich neukřižovaných „já“, pomůžeme manželskému štěstí!