„Já vím, že můj Vykupitel je živ…“ Jób 19:25
Praotec Jób přežil vředy, krach i bolestnou ztrátu svých dětí. Vyšel z toho všeho s neporušenou vírou. Podívejme se na vyznání, podle kterého žil:
1) „Já vím…“ (Jób 19:25). Pokud můžeš prohlásit „já vím“, pak jsi vykřičníkem ve světě otazníků. Jób neřekl: „Bylo mi sděleno.“ To, co věděl o Bohu, bylo díky zkušenosti a osobnímu zjevení. Je takový život možný? Ano. „Vy však máte zasvěcení od Svatého a znáte všechno“ (1. Janova 2:20). Můžeš „vědět“ věci o Bohu ve svém srdci, které nelze plně pochopit nebo vysvětlit. Proč? Protože se dají rozlišit pouze duchovně.
2) „…že můj Vykupitel je živ…“ (Jób 19:25). Ačkoliv se Kristus ještě nenarodil, Jób zahlédl našeho již tehdy existujícího Vykupitele, kterého Písmo popisuje jako „Věkovitého“ (viz Daniel 7:22); a kterého Micheáš zmiňuje jako takto: „…jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných“ (Micheáš 5:1). Existoval dříve, než se narodil a přežil ty, kteří ho pohřbívali. Pavel říká: „…byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli“ (2. Korintským 8:9).
3) „…a jako poslední se postaví nad prachem“ (Jób 19:25). Jób viděl totéž, co prorok Zacharjáš: „V onen den stanou jeho nohy na hoře Olivové…“ (Zacharjáš 14:4). Pravda je taková, že když Ježíš přišel poprvé, přišel zachránit. Až přijde příště, přijde vládnout. Poprvé přišel, aby se stal naším Vykupitelem, druhý příchod bude začátkem Jeho vlády jako Krále králů. „…a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista“ (Titovi 2:13).