„…Otče…odejmi ode mne tento kalich…“ Marek 14:36
Příště, až budeš pít z kalichu Páně v církvi, zastav se a připomeň si, co bylo v kalichu, ze kterého pil Ježíš v Getsemane noc před svým ukřižováním. Můžeš z něho pít s důvěrou, protože když z něj pil první On, trpěl. V předvečer své smrti se modlil: „Má duše je smutná až k smrti…Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš“ (Marek 14:34-36).
Všimni si slov „smutná až k smrti“ (pokud si myslíš, že tvůj hřích není žádný velký problém, možná ti tato slova pomohou změnit názor). Kristus pil z kalichu Božího hněvu, abys ty mohl pít z kalichu Boží milosti. Ačkoli byl bez hříchu, pocítil hříchy obou, kultivovaného hříšníka i toho nejodpornějšího. Nikdy dříve nezakusil Boží hněv; nezasloužil si ho. Nikdy dříve nezažil izolaci od svého Otce; ti dva byli jedno před tím, než započal čas. Nikdy dříve nepoznal fyzickou smrt; byl nesmrtelnou bytostí. Ale během několika hodin Bůh vlivem nenáviděného hříchu uvolnil svůj hněv na svého dokonalého Syna, který byl bez hříchu. A jako člověk se Ježíš bál. Bál se smrti.
To, co udělal se svým strachem, nám ukazuje, co máme udělat s tím naším. Modlil se vroucně a vytrvale. Řekl svým učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil“ (Matouš 26:36). Ježíš čelil svému největšímu strachu upřímnou modlitbou a překonal ho. Skrze modlitbu můžeš své strachy překonat také.