„Koho Pán miluje, toho přísně vychovává…“ Židům 12:6
Je důležité vědět, kdy jsi pod útokem a kdy ne. Jeden spisovatel napsal: „Křesťané mají tendenci raději všechno nepříjemné považovat za duchovní boj, než by si přiznali, že sklízíme to, co jsme zaseli. Pokud jsi zanedbal roli duchovního učitele u svých dětí, Bůh je může nechat upadnout do hříchu. Pokud jsi byl neupřímný, možná tě nechá čelit následkům. ‚Koho Pán miluje, toho přísně vychovává…‘ (Židům 12:6). Bylo by bláznivé jej prosit, aby zmírnil tvé obtíže, pokud tě vede ke kázni proto, aby získal tvou pozornost. Je tragické, jestli toto spojení nikdy nepochopíš. Boží káznění ti nepomůže, jestliže ho zavrhneš jako satanovu práci. Pokud to špatně pochopíš, budeš možná vinit Boha, že neodpovídá na tvé modlitby nebo že tě nechrání. Bůh tě ale naopak varuje před nebezpečím.“
„…snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry…prokázala k vaší chvále, slávě a cti…“ (1. Petrova 1:6-7). Kovář, jenž má na kovadlině kus kovu, má představu, co chce vyrobit. Nejprve ale roztaví to staré. Přetaví to, odstraní nedostatky, opraví praskliny, vyplní vady a odstraní nečistoty. Bude to dělat tak dlouho, dokud se to, co bylo bez užitku, nestane něčím hodnotným. Nakonec výrobek vloží do studené vody a nechá ho tam, dokud neztvrdne v pevný, užitečný nástroj.
Max Lucado řekl: „Nástroj je užitečný pouze tehdy, když má správný tvar. Dobrý kovář udržuje své nástroje ve správném tvaru. Stejně to dělá i Bůh. Když tě položí na svou kovadlinu, buď za to vděčný. Znamená to, že mu stojíš za to, aby tě proměnil.“