„Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš…“ 1. Mojžíšova 28:15
Aby ses mohl připravit na životní bouře, musíš:
1) Uplatňovat sebeovládání. Bouře dopadají mnohem tvrději na ty, kdo jsou neukáznění a požitkářští. Pocit, že život by měl být snadnou, bezbolestnou projížďkou na vzduchovém polštáři, tě činí zranitelným vůči zastrašování, zklamání a prohrám v těžkých časech. Pravda je taková, že těžké časy pominou, ale houževnatí lidé vydrží! Houževnatí lidé trénují sebezapření a sebeovládání. Jsou to jejich duchovní svaly pro zvládání životních útrap. V Bibli se píše: „Ovoce Božího Ducha však je…sebeovládání“ (Galatským 5:22-23). Boží Duch tě učiní dostatečně houževnatým, abys mohl ovládnout svou největší slabost, to, co tě nakonec poráží v těžkých časech – sám sebe. Pavel žil podle tohoto principu. „Ranami nutím své tělo ke kázni…“ (1. Korintským 9:27). Výborní atleti vědí, že je to jejich kondice, a ne vnější podmínky, co určuje jejich vítězství.
2) Být závislý na Bohu, ne na lidech. „Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka“ (Žalm 118:8). Ano, druzí ti čas od času mohou pomoci, tak jako sádrový obvaz pomáhá zlomené noze. Ale když je noha připravená nést svou vlastní váhu, musí být sádra odstraněna, jinak noha nezíská znovu plnou sílu. Lidé s tebou mohou jít určitou vzdálenost, ale Bůh s tebou půjde celou cestu. Pavel píše: „Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili. Kéž jim to Bůh nepočítá! Pán však při mně stál a dal mi sílu… Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království. Jemu patří sláva na věky věků, amen“ (2. Timoteovi 4:16-18).