„Domov je v odvěkém Bohu, na jeho věčných pažích.“ 5. Mojžíšova 33:27
Když Mojžíš naposledy mluvil k izraelskému národu, řekl jim: „Nikdo není jako Bůh…na pomoc ti jede po nebesích…“ (5. Mojžíšova 33:26). Když čteš Bibli, zjistíš, že Bůh mnoho velkolepých věcí pro svůj lid učinil na vrcholcích hor. Na hoře Moria se setkal s Abrahamem a Izákem, zjevil se jim jako „Jehova Jireh“, což znamená „Pán zaopatří“. Na hoře Choréb mluvil k Mojžíšovi prostřednictvím hořícího keře a změnil úděl izraelského národa. Na hoře Sínaj dal desatero. Na hoře Karmel seslal z nebe oheň, jímž pohltil Baalovy proroky a obrátil srdce svého lidu zpět k sobě.
Ale najednou uprostřed vyprávění o velikém Bohu na vysokých místech udělal Mojžíš obrat. Jako kdyby si řekl: „Nemůžu tento lid zanechat s pocitem, že Bůh je pouze na vrcholu. Že je s námi jenom tehdy, když všechno jde dobře.“ Proto pokračoval: „Domov je v odvěkém Bohu, na jeho věčných pažích“ (5. Mojžíšova 33:27). Také to může být přeloženo: „Boží paže jsou vespod, když jsi na dně.“ Hebrejské slovo pro „vespod“ znamená „dno“. Nezáleží na tom, jak hluboké je údolí, jímž musíš jít, Boží přítomnost je vždycky hlubší. Možná se cítíš být na dně. Nemůžeš se ale dostat natolik dolů, aby on by tam nebyl. Vespod jsou vždy jeho věčné paže. Bůh není jen Bohem vrcholu. On je také Bohem dna.