„Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen…“ (Žalm 139:14)
Jak by ses tedy měl dívat na úlohu svého fyzického vzhledu?
1) S vděčností. Poděkuj Bohu za tu jedinečnou bytost, jakou tě on stvořil. Nejsi výsledkem náhodné genetiky. Jsi skutečně „neopakovatelný“, stvořený Bohem k tomu, abys zaplnil místo, které nikdo jiný zaplnit nemůže. On je ten, kdo tě dělá tím, kým jsi! „Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen…Jak si vážím divů, které konáš, Bože!“ (Žalm 139:13-14, 17). Nepocházíš z montážní linky jako nějaký výrobek, který je navržen tak, aby splnil výrobní kvóty. Ne, dostalo se ti detailní, individuální pozornosti Božího tvůrce. Žalmista řekl: „Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země“ (Žalm 139:15). To je pozornost na nejvyšší úrovni, že? Proto Bohu děkuj; byl jsi stvořený, prozkoumaný a schválený v nebi dříve, než jsi na zemi pohnul jediným svalem.
2) S porozuměním. Zjisti Boží záměr pro svůj život. Nebyl jsi stvořený proto, abys zapůsobil na druhé nebo usiloval o jejich uznání. V Božích očích tvůj vzhled není měřítkem tvé hodnoty. „Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce“ (1. Samuelova 16:7). Začni se na sebe dívat tak, jak se na tebe dívá Bůh. Konečně jeho názor je ten jediný, na kterém záleží. „Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna…“ (Římanům 8:29). Raduj se! Bůh na tobě nepřestane pracovat, dokud tě neučiní podobným Ježíši.