„…bezdůvodné zlořečení nezasáhne.“ Přísloví 26:2
Spisovatelka Stormie Omartian vyrůstala s matkou, která jí říkala, že je bezcenná. Zamykala ji do skříně, protože nemohla „vystát dívat se své dceři do obličeje“! Stormie napsala: „Byla jsem vychovávána mentálně nemocnou matkou a její chování ve mně způsobilo pocit viny, beznaděje, bezmoci a hluboké citové bolesti. Když jsem byla mladou ženou, byla jsem nadále zamčená, jen mé vězení už nebylo fyzické, ale citové. Hluboká všudypřítomná bolest, která se projevovala sebezničením a ochromujícím strachem. O několik let později jsem se s pomocí křesťanského poradce naučila, že neodpuštění tak hluboce zakořeněné jako je to moje, musí být odkrýváno postupně po vrstvách. Jednoho dne jsem cítila vedení k modlitbě: ‚Pane, dej mi k mé matce takovou lásku, jako je ta tvoje.‘ Okamžitě jsem měla vidění. Viděla jsem ji jako krásnou, obdarovanou ženu, milující zábavu, která nebyla podobná té osobě, již jsem znala. Viděla jsem ji takovou, jakou ji Bůh chtěl mít, ne takovou, jakou se stala. Jak úžasné zjevení! V okamžiku jsem poskládala dohromady části její minulosti: tragická smrt její matky; sebevražda jejího milovaného strýce a pěstounského otce; její pocity opuštěnosti, viny, hořkosti a neodpuštění… Dotek Božího srdce přinesl takové odpuštění, že když zemřela, neměla jsem vůči ní žádné špatné pocity. Ve skutečnosti to bylo tak, že čím více jsem jí odpouštěla, tím více mi Bůh připomínal dobré vzpomínky. Lidé jsou často takoví, jací jsou, protože je tak život zdeformoval a jenom Bůh zná jejich příběhy. Aby ses mohl radovat ze všeho, co Bůh pro tebe má, modli se modlitbu osvobození a opusť minulost. Jedině potom se můžeš posunout dopředu.“