„… nedrážděte své děti ke vzdoru…“ Efezským 6:4
Výchova dětí mezi pubertou a ranou dospělostí vyžaduje každý kousek milosti a moudrosti, který v sobě máš. Tvým úsilím je vychovat a jejich snahou získat nezávislost – to je přetahovaná, která obě strany frustruje. Výsledek velmi záleží na tom, který ze tří tradičních stylů výchovy praktikuješ. Ačkoli rodiče vždy chtějí to nejlepší pro své děti, některé styly fungují dobře a jiné ne. Prozkoumejme každý z nich.
Autoritativní styl. Někteří rodiče oznamují: „Já stanovuji pravidla a ty se jimi budeš řídit! Neptej se mě, poslouchej.“ Je vyžadována poslušnost za všech okolností, respekt vůči autoritám, tradiční hodnoty a tvrdá práce. „Tady existuje pouze jediný názor: můj. Jakýkoliv jiný názor je vzpourou!“ Autoritáři nepřipustí ztrátu prestiže, neomlouvají se ani nepřiznají selhání. Lpí na striktním dodržování pravidel, obviňují, odsuzují a ponižují; očekávají od svých dětí to nejhorší, a přesto každou chybu tvrdě kritizují. Tím, že k dětem projevují tvrdost, vyvolávají konflikt a potom je trestají krutě a nerozumně. Často používají Písmo k upevnění své pozice.
Podívejme se na klady tohoto stylu: pravidla jsou jasná, je stanovena pevná hierarchie; urychluje reakce dítěte; je efektivní s velmi malými a nejistými dětmi a může být užitečný v krizových situacích.
Teď se vyhodnoťme zápory: brání zdravému individuálnímu vývoji dítěte a zejména jeho komunikačních schopností; vytváří sklony k závislosti na druhých a nesamostatnosti; bere odvahu dělat rozhodnutí a převzít iniciativu; způsobuje úzkost a deprese; zvyšuje pravděpodobnost, že tvoje dítě bude zastrašováno, šikanováno apod. Autoritativní rodiče možná udržují vojenskou disciplínu, ale málokdy vychovají šťastné, zdravé a tvořivé děti!