„A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Jan 1:14
Jak muselo peklo oslavovat den, kdy byl Ježíš ukřižovaný! Vždyť „… Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. … od Otce jednorozený Syn…“ (Jan 1:14). A přece právě on zemřel na kříži! Ale satanova velká slavnost rychle skončila. Jeden spisovatel napsal: „To, co satan zamýšlel ke zlému, Bůh v nejironičtějším zvratu celých dějin obrátil k dobrému. Ježíšova smrt překlenula propast mezi dokonalým Bohem a smrtelně nedokonalým lidstvem. Na Velký pátek Bůh přemohl hřích, porazil smrt, zvítězil nad satanem a získal zpět svou rodinu. Vzal nejhorší čin v dějinách a změnil ho v největší vítězství. Není divu, že Ježíš přikázal, abychom na to nikdy nezapomněli. Díky kříži máme naději. Jsme uzdraveni zázračnými Ježíšovými ranami, ne jeho zázraky (viz Izajáš 53:5). Jestliže Bůh může uchvátit takové vítězství z čelistí zjevné porážky, co může udělat se zjevným selháním a tvrdostí v našich životech? Nic, dokonce ani vražda jeho Syna, nemůže zrušit vztah mezi Bohem a lidmi. V proměně vykoupení se ten nejničemnější zločin stal naší uzdravující silou. Smrtelně zraněný Uzdravitel se vrátil o Velikonocích. V den, který nám dává nahlédnout, jak bude celá historie vypadat z pohledu věčnosti, kdy každou jizvu, zranění a zklamání uvidíme v jiném světle. Víra začíná tam, kde to může vypadat jako konec. Mezi křížem a prázdným hrobem stojí zaslíbení dějin: naděje pro svět a naděje pro každého z nás, kdo v něm žijeme.“