„Blaze těm … kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.“ Žalm 119:1
Žalm 119, nejdelší žalm v Bibli se 176 verši, je písní o lásce k Božímu zákonu. Ale nikdy nepochopíš žalmistovo nadšení morálními pravidly, pokud se nezamyslíš nad podobenstvím o dětech, které si hrají poblíž okraje útesu. Bez plotu by byly vždycky v nebezpečí, nemohly by se ani na chvíli uvolnit. Díky plotu si mohou svobodně a beze strachu hrát.
Boží zákon je bezpečnostní plot, který přináší neuvěřitelnou svobodu. Samozřejmě, je to jen otázka času, kdy děti začnou uvažovat, co je za druhou stranou plotu. Pokud neznají stavitele plotu nebo mu nedůvěřují, přelezou přes plot a spadnou z útesu. A když mají dost štěstí a přežijí, vrátí se a řeknou podobně jako žalmista: „Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl“ (Žalm 119:67). Ale v tomto příběhu je toho víc. Boží zákon není jen bezpečnostním plotem, je to také zrcadlo, které nám ukazuje, že nemůžeme žít podle Božích pravidel bez jeho pomoci. Teprve když si uvědomíme, že stavitel plotu nás miluje a chce pro nás to nejlepší, jsme šťastní, že zůstáváme na správné straně plotu.
Deset přikázání začíná slovy: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh…“ (2. Mojžíšova 20:2), proto nezabíjej, nekraď atd. Bůh nejdříve mluví o vztahu, potom o pravidlech, která ho určují. Křesťanský život není otázkou jen pravidel nebo jen vztahu, ale pravidel založených na vztahu. Je to morálka zrozená z důvěrnosti s Bohem. Jakmile toto pochopíš, spolehneš se na Boha, ať tě požádá o cokoliv.