„… tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal…“ 5. Mojžíšova 8:2
Bůh vedl děti Izraele přes poušť „… aby … (je) pokořil a vyzkoušel a poznal, co je v (jejich) srdci, zda (budou) dbát na jeho přikázání…“ (5. Mojžíšova 8:2). Mohly si vybrat, jestli tam zahynou, nebo budou Bohu důvěřovat, že je bezpečně dovede do zaslíbené země.
Jeden spisovatel píše: „Kolikrát jsi v životě změnil kurs, než abys prošel zkouškou a dostal se přes těžké překážky k Božím zaslíbením? On chce vědět, jestli jsi hoden těch zaslíbení, která na tebe čekají na druhé straně Jordánu. Máš odvahu čelit výzvám, nebo se vrátíš a spokojíš se s tím druhořadým? Pokud čelíš výzvě, která stojí mezi tebou a zaslíbením … podívej se na povzbuzení pro Jozua v kapitole 1:9 a pro Daniela v kapitole 10:19. Pros Boha, aby ti dal odvahu čelit jakýmkoliv překážkám, které stojí v cestě uplatňování tvých nároků na to, co Bůh pro tebe připravil.“
Krajina podél Everglades na Floridě je posetá štíhlými, houževnatými stromy známými jako karibské borovice. Daří se jim v drsném prostředí, umí odolat dlouhotrvajícím obdobím sucha a ohňů a vydržet proti nejprudším hurikánům. Pokud je však zasadíš v příznivém prostředí, obvykle seschnou a uhynou. Joni Eareckson Tada říká: „Tak jako karibské borovice, ani naše duše obvykle neprospívají během dobrých časů. Naše srdce se stávají samolibými, naše potřeba Boha je méně naléhavá, naše naděje na nebe slábne a náš modlitební život vysychá … v krásném prostředí, kdy jsou naše potřeby naplněny a všechny zdroje jsou na dosah ruky … naše duše se scvrkává… Potřebujeme občasný závan bouře nebo ohnivé zkoušky, pokud má naše víra dozrát.“