„… přečká noc ve stínu Všemocného.“ Žalm 91:1
Co je to „stín Všemocného“? V poušti, kde Izraelci putovali po čtyřicet let, se teploty mohly vyšplhat až přes padesát stupňů. Nebyl tam stín kromě toho, který poskytovaly stany, v nichž lidé žili. Proto rozuměli výstižnosti metafory „… ve stínu Všemocného“ (Žalm 91:1).
Pokud by ses tehdy ztratil v poušti, od dětí Izraele bylo zákonem požadováno pohostinství k uspokojení tvé potřeby jídla, vody, ochrany před nepřítelem a stínu chránícího před žhavým sluncem. Fungovalo to takto: nejdříve jsi musel zjistit jméno hlavního pastýře. Pak jsi musel uchopit šňůru na jeho stanu a zavolat o pomoc. Když jsi to udělal, zákon pohostinství od něj vyžadoval, aby tě přijal do bezpečí svého stanu. Tentýž zákon mu dokonce ukládal, že tě musí chránit svým vlastním životem. Začínáš chápat? Boží jméno „El Shaddai“ popisuje dva nádherné aspekty jeho charakteru. „El“ mluví o jeho moci a síle. Jeden z doslovných překladů slova „Shaddai“ zase odkazuje na jemnost kojící matky.
V některé dny musíš jít k Bohu pro sílu potřebnou k tomu, abys ustál nepřítelův útok; v jiných dnech jen potřebuješ jít k němu a dovolit mu, aby tě držel v náruči a utěšil tě. Básník napsal: „Už mi nedovol čerpat svoje pohodlí z toho, jak se tě slabě držím; ale dovol mi radovat se s bázní z toho, že ty mě držíš pevně.“ Když jsou věci pro tebe moc „žhavé“, utíkej do „… stínu Všemocného“ (Žalm 91:1).