„…byl věrný tomu, kdo jej ustanovil…“ Židům 3:2

Věrnost je více než pěkný pojem; musíš být věrný něčemu nebo někomu. Svou věrnost Bohu projevujeme ve skutečnosti tím, že vytváříme a dodržujeme závazky. „Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše…“ (Koloským 3:17). To znamená být viděn Bohem, přinášet mu slávu a být jím odměňován. Pokud nemiluješ lidi kolem sebe, pak ve skutečnosti nemiluješ Boha. Ježíš to řekl takto: „…cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili“ (Matouš 25:40).
Řecké slovo pro věrnost znamená „být důvěryhodný a spolehlivý“. Když něco slíbíš, mohou ti druzí důvěřovat, že to dodržíš? Mnozí z nás prostě nejsou spolehliví. Druzí nemohou počítat s tím, že uděláme to, co řekneme. Nezáleží na tom, jak jsi obdarovaný, pokud nejsi důvěryhodný, Bůh si tě nemůže použít. A Bůh tě vyzkouší! Jak? Přidělí ti na nějaký čas úkol, který nechceš dělat, něco, co není ani zábavné, ani vzrušující, něco, co možná vyžaduje, aby ses podřídil autoritě někoho jiného, něco, co tě rozčiluje. Potom ti řekne: „Buď věrný.“ A věrnost neznamená jenom se každý den ukázat – znamená to ukázat se v dobrém postoji. Bůh odměňuje takový druh věrnosti.
Ježíš řekl: „Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?“ (Lukáš 16:12). Jednoduše řečeno, pokud chceš být úspěšný, musíš být věrný.