„Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha…“ 1. Janova 4:7
I když Bible jasně učí o sebeúctě, zároveň odsuzuje sobectví. Když se Ježíše zeptali, co je největším přikázáním, odpověděl, že máme milovat Boha celým svým srdcem a milovat své bližní jako sami sebe (viz Marek 12:30-31). Pokud jsme soustředění jenom sami na sebe, ztrácíme smysl života, jímž je milovat Boha a sloužit mu, a také milovat bližní a sloužit jim. Jak je uvedeno v jedné zprávě za rok 2003, tým třiatřiceti vědeckých výzkumníků zjistil, že člověk je biologicky založen tak, aby nacházel smysl života prostřednictvím vztahů.
Chuck Colson řekl: „Po téměř osmi desetiletích života jsem si jistý jedním: mou jedinou a největší radostí je dávat sám sebe druhým a na oplátku vidět, jak oni rostou. Na to nepřijdeš bez závazného vztahu. Nejprve jsem se to učil sledováním svých rodičů, kteří se u nás doma starali o umírající prarodiče. Později jsem to viděl v námořní pěchotě. Nemůžeš jít do boje a velet pětačtyřiceti mužům, k čemuž jsem byl vycvičen, pokud za sebe tito muži nepřijmou vzájemnou odpovědnost. Jestliže ti muž vedle tebe nebude krýt záda, zemřeš. Odmítnutím závazků naše narcistická kultura ztratila jednu věc, kterou zoufale hledá: štěstí. Bez závazků je náš osobní život prázdný a sterilní. Bez závazků náš život postrádá smysl a cíl. Vždyť jestliže není nic, za co by stálo zemřít, pak není nic, za co by stálo žít. Ježíš učil, že jediným způsobem, jak žít v hojnosti, je zemřít vlastním zájmům a plně se oddat Bohu a těm, kteří potřebují to, co ti Bůh dal.“