„Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána.“ 2. Petrova 1:2
Pokud si myslíš, že Boží láska k tobě by byla větší, kdybys měl větší víru, mýlíš se. Pokud si myslíš, že jeho láska by byla hlubší, kdyby tvé myšlenky a jednání byly lepší, znovu se mýlíš. Nepleť si Boží lásku s láskou lidskou. Lidská láska roste s pozitivními výkony a zmenšuje se s množstvím chyb. S Boží láskou to tak není. Bůh tě miluje právě takového, jaký jsi. Ale nechce tě takového nechat.
Max Lucado napsal: „Když byla moje dcera Jenna batole, brával jsem ji do parku. Jednoho dne si hrála na pískovišti. Přišel k nám prodavač zmrzliny a já jsem jí koupil zmrzlinu. Když jsem se k ní otočil, abych jí zmrzlinu dal, uviděl jsem, že má pusu plnou písku. Miloval jsem ji s pískem v puse? Samozřejmě, že ano. Byla o něco méně mou dcerou se špínou v puse? Samozřejmě, že ne. Nechal jsem jí písek v puse? Pochopitelně ne. Donesl jsem ji k fontáně a pusu jsem jí umyl. Proč? Protože ji miluji. Bůh dělá totéž s námi. Drží nás u fontány: ‚Vyplivni tu špínu, milovaný,‘ naléhá náš Otec. ‚Mám pro tebe něco lepšího.‘ Očišťuje nás od špíny: nemravnosti, nepoctivosti, předsudků, hořkosti a chamtivosti. Nám se takové očišťování nelíbí; někdy si dokonce raději vybereme špínu než zmrzlinu. ‚Já můžu jíst špínu, když chci!‘ To je pravda, můžeš. Ale když to budeš dělat, škodíš si tím. Bůh nabízí něco lepšího. Chce, abychom byli podobní Ježíši.“