„… zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.“ 1. Petrova 2:21
Pokud to myslíš vážně, že chceš být podobný Ježíši, zkoumej své srdce a potom zkoumej jeho srdce:
1) Ježíšovo srdce bylo čisté. Pečovaly o něj ženy, ale on nikdy nebyl obviněn ze smyslných myšlenek (viz Lukáš 8:1-3). Petr, který s ním cestoval tři a půl roku, jej popsal jako beránka „… bez vady a bez poskvrny…“ (1. Petrova 1:19). Jan z toho vyvodil: „… v něm žádný hřích není“ (1. Janova 3:5).
2) Ježíšovo srdce bylo klidné. Jeho učedníci v bouři křičeli strachy, ale on ne. On bouři prospal (viz Lukáš 8:22-25). Petr vytasil meč, aby bojoval s vojáky; Ježíš pozdvihl ruku, aby uzdravoval (viz Lukáš 22:47-51). Když ho Petr zapřel, ztratil Ježíš trpělivost? Když mu vojáci plivali do tváře, vydechnul oheň do jejich tváří? Ne, zachoval klid. Odpustil jim. Odmítl nechat se vést touhou po pomstě.
3) Ježíšovo srdce bylo pevně odhodlané. Mohl svůj život shrnout do jediné věty: „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo“ (Lukáš 19:10). Ježíš byl tak jasně soustředěný na svůj cíl, že věděl, kdy říci: „Ještě nepřišla má hodina“ (Jan 2:4). A kdy říci: „Dokonáno jest“ (Jan 19:30). Ale nebyl natolik radikální, aby byl nepříjemný. Děti mu nemohly odolat. Byl schopen vidět krásu lilií, najít radost v práci a možnosti v problémech. Mohl trávit své dny se zástupy nemocných lidí a stále s nimi cítil soucit. Více než tři desetiletí prožil tak, že se brodil hnojem a bahnem našeho hříchu, a přesto v nás stále viděl dost krásy, aby zemřel za naše chyby.
A ty jsi povolaný kráčet v jeho šlépějích.