„Jeden člověk měl dva syny.“ Lukáš 15:11
V podobenství o marnotratném synu je tou skutečnou hvězdou otec. Měl dva syny. Jeden byl vzpurný, druhý náboženský. Ale on miloval oba dva. A protože to byla jeho rodina, odmítl to s nimi vzdát. Zatímco mladší bratr byl pryč a utápěl se v hříchu, starší byl doma a utápěl se ve vlastní spravedlnosti. Jeden byl vinen hříchy těla (těmi zjevnými), druhý byl vinen hříchy ducha (těmi, co nejsou tolik zřejmé). Teprve když mladší bratr ztratil všechno, zjistil, že život v podřízenosti otcovým pravidlům bylo to nejbezpečnější a nejhodnotnější místo, na němž mohl být. Až když starší bratr zjistil rozdíl mezi dodržováním pravidel a vztahem, byl schopen pochopit otcova slova: „… všecko, co mám, je tvé“ (Lukáš 15:31). Jeden byl nešťastným hlídačem pravidel, druhý nešťastným lamačem pravidel. (Kterým z nich jsi ty?) Problém byl v tom, že ani jeden z těch chlapců ve skutečnosti neznal srdce svého otce, protože oba byli egoisté. Ale změnili se, když zjistili, že otec je miloval navzdory jejich nedostatkům a má v úmyslu jim požehnat.
Pochop, že můžeš číst Bibli, chodit do církve, dodržovat všechna pravidla – a přesto ve skutečnosti neznat Boží věrnost, lásku a jeho plán pro tebe. Dokud nebudeš skutečně znát Boha, nebudeš mít žádnou životní kotvu; budeš zmítán každou okolností, emocí a pokušením. Ale když víš, čí jsi, začneš rozumět tomu, kdo jsi, co máš dělat a kde máš být.