„… všecko, co mám, je tvé.“ Lukáš 15:31
Starší bratr se nemohl radovat z návratu mladšího, protože jej nelibě nesl. Řekl svému otci: „Tolik let ti už sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele“ (Lukáš 15:29-30). Od staršího bratra se můžeme poučit ve třech oblastech:
1) Postoje. Ačkoliv byl pozván na slavnost, zlost jej držela stranou. Proč se zlobíš? Nechceš se s nikým bavit a nikomu neodpustíš. Bojíš se někoho milovat nebo oslovit, od někoho se něco naučit. Kdekoho jsi z kdečeho obviňoval; teď obviňuješ Boha. Nedovol hněvu, aby za tebou zamkl dveře, okradl tě o požehnání, otrávil tvého ducha a zničil tvou radost. Odpusť, oslavuj návrat svého bratra a choď ve společenství se svým nebeským Otcem.
2) Hojnost. „Synu … všecko, co mám, je tvé“ (Lukáš 15:31). Všimni si slova „všecko“. Bůh je Bohem hojnosti, a pokud žehná tvému bratru a sestře, požehná i tobě. Opravdu, i když žehná jim, zbývá mu stále víc než dost na to, aby požehnal i tobě.
3) Přístup k Otci. Jako vykoupené Boží dítě k němu můžeš kdykoli přistupovat, žádat ho o naplnění potřeb a být si jistý, že ti odpoví. „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4:16). Říkáš si: „Kdy Bůh vyslyší moje modlitby?“ On odpovídá: „Ve chvíli, kdy to budeš potřebovat.“