„… spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu…“ Izajáš 6:1
Izajáš popisuje setkání s Bohem, které proměnilo jeho život. Došlo k němu na začátku jeho služby: „… spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu… Nad ním stáli serafové… Volali jeden k druhému: ‚Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy!‘ Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem. I řekl jsem: ‚Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.‘ Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, dotkl se mých úst a řekl: ‚Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen.‘ Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: ‚Koho pošlu a kdo nám půjde?‘ I řekl jsem: ‚Hle, zde jsem, pošli mne!‘ Odpověděl: ‚Jdi a řekni tomuto lidu…‘“ (Izajáš 6:1-9). Setkání s Bohem je vždycky spojeno se třemi věcmi:
1) Vnímáním Boží svatosti a naší poníženosti.
2) Uznáním naší nedostatečnosti.
3) Pokorou a větší touhou po něm.
Opotřebení každodenním životem otupuje ostré hrany naší duchovní citlivosti. Když poměřujeme svou svatost s lidmi v okolí, ukolébává nás to. Zdá se nám, že žijeme vydaný život, a přitom to tak není. Proto nás Bůh volá. Chce se s námi setkat, aby nás očistil, zmocnil a vyslal naplnit své záměry.