„Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: ‚Ženo, jsi zproštěna své nemoci.‘ …“ Lukáš 13:12
V Bibli se píše: „V sobotu učil v jedné synagóze. Byla tam jedna žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let: byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit. Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: ‚Ženo, jsi zproštěna své nemoci‘ a vložil na ni ruce; ona se ihned vzpřímila a velebila Boha. Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu…“ (Lukáš 13:10-14). Všimni si u této ženy tří věcí:
1) Měla dlouhodobý problém. Byl to viditelný stav, jehož si každý mohl všimnout. Mnoho lidí, s nimiž se setkáváme, má ale problémy vnitřní: situace, s nimiž zápasí po mnoho let; problémy, které jsou velmi bolesné. Jejich vnější reakce pak často odrážejí to, co se v nich odehrává. K takovým lidem musíme přistupovat opatrně a se soucitem.
2) Ať se snažila sebevíce, nemohla se narovnat. Nesla břemeno, které nemohl nadzvednout nikdo jiný, než Ježíš. Dokud on to neudělal, nebyla osvobozená. Týká se tě to? Snažíš se léčit svou bolest neúnavnou prací, špatnými vztahy nebo léky na zlepšení nálady? Zvykl sis na svůj problém natolik, že i když jsi měl příležitost se ho zbavit, neopustil jsi ho? Máš ho jako jakousi svou „bezpečnostní deku“? Ježíš tě osvobodí, jestliže se k němu obrátíš!
3) Potřebovala Ježíšův dotek. Církev, kterou navštěvovala, jí nebyla schopna pomoci. Pastor ve skutečnosti odsoudil Ježíše za to, že ji uzdravil v sobotu. Pryč s bezmocným náboženstvím, které nemá odpovědi! Obrať se k Ježíši, jehož ranami jsme uzdraveni vnitřně i vnějšně.