„Všechno, co má dech, chval Hospodina!“ Žalm 150:6
Šalomoun říkal: „… je čas … mlčet i čas mluvit“ (Kazatel 3:7). Neměl bys narušovat bohoslužbu a přitahovat na sebe pozornost, ale když je čas chválit Boha, měl bys to dělat na sto procent: „Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu…“ (Žalm 9:2).
V jednom sboru byl starý muž. Jmenoval Joe; byl to opilec, většinu života strávil jako bezdomovec a nedokázal vyjít s penězi. Jednoho nedělního rána při bohoslužbě vydal život Kristu. Jeho změna byla tak radikální, že si toho ve shromáždění všiml každý. Joe měl sice problém, ale byl tak nadšený z Ježíše, že zpíval nejhlasitěji ze všech. Když pastor zmínil něco, co se dotklo jeho srdce, vyskočil a křičel: „Haleluja!“ Pastor se obával, že důstojnost a dobré způsoby sboru jsou v ohrožení, tak mu řekl: „Joe, musíš být potichu. Jestli příští neděli budeš při bohoslužbě jen sedět a nic neřekneš, koupím ti nové boty.“ Joe boty potřeboval, proto slíbil, že se bude snažit. Dokázal se krotit během několika vrcholů kázání, ale pak už to nemohl vydržet. Vyskočil a zakřičel: „Boty neboty, já budu chválit Pána!“
Říkáš, že jsi tichý, rezervovaný typ? Promiň, ale tady neexistují žádné výjimky založené na osobnostním typu. „Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina!“ (Žalm 150:6). Jinými slovy, pokud nejsi mrtvý, máš chválit Pána!