„… jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu…“ Efezským 1:18
Pavel se modlil za věřící v Efezu, aby mohli poznat, k čemu je Bůh povolal, a aby porozuměli, jaké „bohatství“ do nich investoval. Zamysli se nad tímto:
1) Bůh ví, co do tebe investoval. Nedělá to tak, že by tě jeden den vykoupil a druhý vzal do nebe. Povolává tě a vybavuje k tomu, abys naplnil určitý záměr na tomto světě. Kristus učil, že někteří z nás dostali pět hřiven, jiní dvě a někteří jednu (viz Matouš 25:15). Proto je chyba s někým se srovnávat. Tvou odměnu neurčuje to, co máš, ale to, co uděláš s tím, co máš. Pokud svou hřivnu pohřbíš jenom proto, že se bojíš riskovat a selhat, budeš mít s Bohem nepříjemnosti.
2) Bůh střeží to, co do tebe vložil. Stává se někdy, že Boha neposloucháme? Ano. Kázní nás? Ano. To, jak na to zareagujeme, může buď prodloužit, nebo zkrátit období kázně. Vzdává to Bůh s námi? Nikdy! „Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná“ (Římanům 11:29).
3) Bůh očekává návratnost toho, co do tebe investoval. Až dojdeš na konec života, co budeš moci říct o tom, jak jsi s ním naložil? Bůh ti dal čas, hřivnu a poklad. Využíváš je sobecky nebo je používáš ke službě Bohu a pro požehnání druhým? „Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé“ (2. Korintským 5:10). Autor jedné písně to vyjádřil slovy: „Máš jen jeden život, a ten brzy bude minulostí. Jenom to, co jsi udělal pro Krista, přetrvá.“