„Pane, nauč nás modlit se…“ Lukáš 11:1
Jeden učedník zaslechl, jak se Ježíš modlí, a požádal jej: „Pane, nauč nás modlit se…“ (Lukáš 11:1). Není pravděpodobné, že by Ježíš měl v úmyslu učit je mechanické modlitby, když chvíli předtím řekl: „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov“ (Matouš 6:7). Jeho odpověď byla víc než jen ukázkovým vzorcem modlitby. Učil je mocným, efektivním principům modlitby. Pojďme se na ně podívat.
William Barkley řekl: „Modlitba Páně má dvě hlavní části: v první se zaměřujeme na Boha, ve druhé na sebe. Soustřeď se na první část a výsledek druhé bude zaručen.“ První část začíná slovy „Otče náš“. Je určená pro Boží rodinu, společnou i osobní. Ježíš u slov „náš, nám, my“ použil množné číslo. Naznačil tím, že modlitba je společný úkol, kdy se modlíme navzájem jeden za druhého, nejen sami za sebe. Zároveň se tím učíme síle společné shody v modlitbě (viz Matouš 18:19). Dřív než začneme Boha o cokoliv žádat, uznáváme jeho otcovství, protože modlitba je především věc vztahu. Je to setkání Otce s jeho dětmi; s těmi, kdo jsou vykoupeni skrze víru v krev jeho jednorozeného Syna. Je to kobereček s nápisem „vítej“, jenž máš při modlitbě pod nohama. Je to také věc podřízení se. Ježíšovi učedníci chápali, že otcovství znamená vedení a autoritu. Modlitba není pokus přimět Boha, aby souhlasil s tvou vůlí. Je to přijetí jeho slova a jeho vůle. Bůh není shovívavý a názory měnící rodič, on dodržuje dané sliby.