„Přistupme tedy … abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“ Židům 4:16
Když se modlíš „Otče náš“, definuješ tím všechny ostatní vztahy ve svém životě:
1) Vztah vůči materiálnímu světu. Vzhledem k tomu, že Bůh je tvým Otcem, nejsi cizincem, ale jsi dědicem požehnání jeho vesmíru (viz Žalm 24:1). Dávej si ale pozor na lákadla tohoto světa: „Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není“ (1. Janova 2:15). Nic ve tvém životě nesmí zaujmout místo, které patří Bohu!
2) Vztah vůči druhým. Všichni kolem tebe jsou Otcovým stvořením a jako takové je musíš přijímat, milovat a vážit si jich. Dostali jsme příkaz milovat své bližní jako sami sebe, bez ohledu na barvu pleti, vyznání nebo odlišnost. Nemáme s nimi soutěžit, usilovat o převahu nad nimi nebo je využívat pro své vlastní účely.
3) Vztah sám k sobě. Bůh říká, že je tvůj Otec; jak úžasný základ, na němž můžeš budovat svou sebeúctu! Ať se v minulosti stalo cokoliv, ať bylo nad tebou vyřčeno cokoliv, nemusíš si připadat neschopný nebo méněcenný; můžeš chodit s hlavou vztyčenou. Ty nejsi „nikdo“, jestliže tě Bůh nazval svým dítětem!
4) Vztah k Bohu. Na základě svého vztahu k Ježíši tě Otec prohlásil za milovaného syna (viz Efezským 1:5). Stejně jako přijímá Ježíše, přijímá i tebe! „Těm pak, kteří ho přijali … dal moc stát se Božími dětmi“ (Jan 1:12). Už nikdy k němu nemusíme přistupovat se strachem. Můžeme přistupovat „… směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4:16). To je to nejlepší, co může být!