„Jen se napij, a také tvé velbloudy napojím.“ 1. Mojžíšova 24:46
Když Abrahamův služebník dorazil do Náchorova města, mladá žena jménem Rebeka mu nabídla, že mu dá napít vody. Když dopil, Rebeka řekla: „… také tvé velbloudy napojím“ (1. Mojžíšova 24:46). Dozvídáme se, že rychle vylila džbán do napajedla a běžela zpět ke studni. To všechno zní celkem obyčejně, dokud si mezi řádky nepřečteš, že jeden žíznivý velbloud může vypít až sto litrů vody a tam bylo velbloudů deset. Spočítej si to. Rebeka načerpala tisíc litrů vody pro cizího člověka! Udělala všechno, co se od ní logicky dalo očekávat, a potom ještě něco navíc. To byl klíčový okamžik jejího života. Díky svému skutku služby se Rebeka stala Izákovou manželkou, vstoupila na dobrodružnou životní cestu a stala se součástí církevních dějin. Její jméno do dnešního dne není zapomenuto a lidé víry ji ctí. Rebeka nevěděla, co všechno toho dne bylo v sázce. Nenabízela, že načerpá tisíc litrů vody proto, že by věděla, jaká za to bude odměna. Bylo to prostě vyjádření jejího srdce. Rebeka prokázala pravdivost Písma: „Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem“ (Přísloví 13:4).
Odkud jsme vzali, že je špatné dávat a očekávat něco na oplátku nebo sloužit a očekávat odměnu? Určitě ne z Bible! Některé odměny dostaneme již během tohoto života, některé až v tom budoucím. Ale víme, že: „… Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to otrok nebo svobodný“ (Efezským 6:8).