„Hle, ‚blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘.“ Jakub 5:11
Američtí průzkumníci Lewis a Clark během své slavné expedice čelili neuvěřitelnému strádání. Když se dostali k řece Missouri, mysleli si, že mají nejhorší za sebou; a potom uviděli Skalisté hory! Místo očekávané snadné plavby po proudu tu byla nejtěžší výzva: vzdát to, nebo začít šplhat! Když o tom později přemýšleli, uvědomili si, že pokoření Skalistých hor jim dalo sebedůvěru potřebnou k tomu, čím procházeli později. Scott Peck, autor knihy „Nevyšlapanou cestou“, napsal: „Právě tím, že se setkáváme s problémy a řešíme je, rosteme duševně i duchovně. Moudří lidé se naučí nebát se, ale vítat bolest přicházející s problémy.“ Sociologové studující odolnost, tj. schopnost začínat znovu, říkají, že lidé zvládají trauma dvěma způsoby. Buď to vzdají, protože se bojí, nebo rostou tím, že rozvíjejí svou schopnost trauma zvládat. V čem spočívá rozdíl? Místo toho, aby se chovali jako oběti, houževnatí lidé:
1) Přijímají zodpovědnost za svůj život.
2) Odmítají vzdát se svých hodnot.
3) Zaměřují se na své cíle.
Noel Evans řekl: „Výzva je jako drak, jenž má v tlamě dárek. Zkroť draka a dárek je tvůj.“ Nechat něčeho je vždycky snazší než vydržet. Ale vytváří to vzorec, jenž je obtížné prolomit; vzorec, v němž ti nebude dobře. Takže pokud máš pocit, že „tento vztah je příliš obtížný, chci jej ukončit,“ nebo „tato práce není to, co jsem čekal, odcházím“, pamatuj, že odolnost buduješ tehdy, když zůstáváš věrný v situacích, které nemáš rád a nemůžeš je změnit. Proto je v Bibli napsáno: „Hle, ‚blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘“ (Jakub 5:11).