„Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála.“ Žalm 34:2
Kniha Jób mluví o cyklu deště: „Přitahuje vodní kapky, padají jak déšť a v jeho záplavu se mění, když se z mračen valí proudy a hojně skrápějí člověka. Rozumí někdo rozprostření mraků, hromobití v jeho stánku?“ (Jób 36:27-29). V této části Písma je duchovní paralela: tak jako oblak naší chvály vystupuje nahoru k Bohu, tak se formují oblaka jeho přítomnosti a na nás začíná padat déšť jeho požehnání. Někdy odcházíme z bohoslužby a říkáme: „To bylo ale ‚suché‘ shromáždění!“ Problém nespočívá v „suché“ bohoslužbě, ale v „suchých“ služebnících! Při chvále jsi iniciátorem ty, a Bůh je tím, kdo odpovídá. „… a s nimi bylo sto dvacet kněží troubících na pozouny. Trubači a zpěváci hráli a zpívali zároveň, aby Hospodinova chvála a oslava zněla jednohlasně; když se začalo hrát … chválili Hospodina, protože je dobrý, a že jeho milosrdenství je věčné. I naplnil oblak ten dům, dům Hospodinův, takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Boží dům naplnila Hospodinova sláva“ (2. Paralipomenon 5:12-14). Nechtěl bys být na takové bohoslužbě?
Jeden velmi bohatý muž vhodil ve sboru do košíku na sbírku deset korun. Celou cestu domů si pak stěžoval, že mu bohoslužba „nic nedala“. Jeho syn, který to celé pozoroval, řekl: „Myslím, že to jen potvrzuje pravidlo, že kdo málo zasévá, také málo sklízí.“ To je klíč k požehnání, který musíš mít na paměti: uctívání nepřináší užitek jen Bohu, ale i tobě!