„Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši…“ Filipským 2:5
Pavel napsal: „Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše, a dal mu jméno nad každé jméno…” (Filipským 2:5-9). Když je někdo slavnou osobností, často očekává, že mu druzí budou sloužit. Ale pokud jsme Kristovými následovníky, jsme povoláni sloužit druhým. To je velký rozdíl, že? Kristus předvedl svým učedníkům model služby. Podle sociálního žebříčku nohy umýval ten nejníže postavený služebník v domě. Zkus si představit Boha, jak umývá nohy obyčejným rybářům, a potom říká: „Tak, jak jsem sloužil já vám, nyní běžte, a služte si navzájem.“ Vybav si ten obrázek, až příště potkáš někoho, kdo ti bude připadat jako závaží, jako někdo, kdo je pod tvou úrovní nebo kdo je pro tebe překážkou na cestě k úspěchu. Nikdy nebudeš sloužit jako Kristus, pokud se soustředíš na budování vlastního image. „Ježíš … vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán“ (Jan 13:3-5).
Ježíš si byl vědom tří důležitých věcí:
1) Věděl, kdo ho poslal.
2) Věděl, kdo ho posiluje.
3) Věděl, kdo ho odmění.
Proto byl svobodný od strachu z lidí, strachu ze selhání i strachu z odmítnutí. J. L. Massed to shrnul slovy: „Pro toho, kdo miluje, se služba nikdy nemůže stát otroctvím.“