„… učiním z vás rybáře lidí.“ Matouš 4:19
V Písmu čteme: „Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: ‚Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí‘“ (Matouš 4:18-19). Když následuješ Krista, musíš se naučit lovit muže a ženy, a pak to dělat!
Max Lucado vzpomíná, jak v dětství s rodinou rybařili: „Vyrazili jsme na cestu a toužili jsme po slunci. Jenže druhého dne ráno byla obloha šedivá a jezero bylo horou bíle zpěněných vln. Ryby jsme v žádném případě lovit nemohli. Následujícího dne se objevil led! Snažili jsme se zachovat optimismus, ale začal jsem si všímat, že Mark má jisté povahové nedostatky. Tatínek byl podrážděný. Pokud chceš poznat skutečnou povahu lidí, není nad to, jako když jsi s nimi někde zavřený. Když jsme se probudili dalšího rána, padal déšť se sněhem a my jsme byli velmi rozmrzelí. Mark byl stále protivnější. Tatínek se snažil, ale ať udělal cokoliv, nic nebylo dost dobré. Takže když nakonec prohlásil, že jedeme domů, nikdo nic nenamítal. Pokud energii určenou pro vnější věci používáme pro věci vnitřní, pak místo vrhání sítí házíme kameny. Místo aby naše ruce pomáhaly, používáme je k ukazování na druhé a k jejich obviňování. Místo toho, abychom byli rybáři ztracených, stáváme se kritiky spasených. Místo abychom pomáhali zraněným, zraňujeme pomáhající. Jaký je výsledek? Rozdělené církve. Ubohá svědectví. Zlomená srdce. Zákonické války. Ale když ti, kdo jsou povolaní lovit ryby, opravdu loví, tak se jim daří. Vojáky nic nesjednotí tak, jako společný úkol. Nech je zavřené a uvidíš, na co všechno si budou stěžovat. Palandy budou příliš tvrdé, jídlo moc studené, vedení příliš drsné. Pošli tytéž vojáky do zákopů, nech je vystřelit několik kulek a nudná kasárna jim budou připadat jako ráj. Až budeš příště v pokušení zůstat uvnitř, vyjdi ven! Když ti, které Bůh povolal za rybáře lidi, neloví, pak místo toho bojují!“