„Tu šel do sebe…“ Lukáš 15:17
Cesta k pádu marnotratného syna se neodehrála přes noc. Byl to pomalý, plynulý nárůst, jako když se ukládá cholesterol v tepnách. Chlapec vzal otcovo požehnání za samozřejmost a přestal být vděčný. Není divu, že David řekl: „Dobrořeč má duše Hospodinu, celé nitro mé jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla“ (Žalm 103:1-5).
Marnotratný syn pocházel z jedné z nejlepších rodin ve městě, a přesto nakonec zůstal bez peněz, bez přátel a jedl s prasaty. Snažil se uspokojit oprávněnou touhu neoprávněným způsobem. Proč sklouzáváme do mimomanželských afér, začínáme pít a brát drogy, nebo jsme schopní se upracovat k smrti a obětovat během toho procesu své rodiny? Protože uvnitř každého z nás je prázdnota, již nemůže naplnit nic a nikdo kromě Boha. Ježíš řekl: „Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě‘“ (Lukáš 15:17-18).
Jestliže to Bohu dovolíš, v pravou chvíli tě zastaví. Připomene ti, kdo jsi a kam patříš. Začneš vidět bahno, v němž se válíš, uvidíš falešné přátele, uvědomíš si prázdné úspěchy, pochopíš, že lidé kolem tebe nejsou šťastnější než ty. Pokud zrovna něco takového prožíváš, vrať se domů. Tvůj Otec čeká, aby tě očistil. Stále tě miluje. Řekni ďáblovi: „Změnil jsem názor. Jdu domů.“