„… máte právo Božího lidu…“ Efezským 2:19
Nathaniel Hawthorne řekl, že žádný člověk nemůže mít sám pro sebe jednu tvář a pro ostatní jinou, aniž by nakonec nebyl zmatený z toho, která z nich je jeho pravá. Rádi na veřejnosti nosíme masky, ale opravdově se měnit a růst můžeme jedině, když se otevřeme sobě navzájem. „Jestliže však chodíme v světle … máme společenství mezi sebou…“ (1. Janova 1:7).
Kdosi napsal: „Svět se mylně domnívá, že k intimitě dochází ve tmě, ale Bůh říká, že se děje na světle. Tma ukrývá naše problémy, ale pokud je dokážeme vynést ven na světlo, ztrácejí svou moc, my nalézáme odpuštění, uzdravení zraněných oblastí a začínáme dělat pokroky.“
Obáváme se transparentnosti, ale je to jediný způsob, jak se stát duchovně a citově zdravými. Nikdo není sám o sobě tak silný, jako jsme dohromady. Když s námi jdou druzí a povzbuzují nás, jsme pevnější ve víře. Nový zákon znovu a znovu opakuje, že si máme být vzájemně oddaní, podřizovat se jedni druhým, odpouštět si navzájem, nést břemena jedni druhých, navzájem se ctít a přijímat, učit jedni druhé, vzájemně si sloužit, povzbuzovat jedni druhé, modlit se jedni za druhé a milovat se navzájem. Nejsi zodpovědný za všechny ve sboru, ale máš vůči nim zodpovědnost. Bůh očekává, že uděláš všechno, co můžeš, abys jim sloužil. Pavel napsal věřícím v Římě: „… abych se s vámi sdílel … a tak vás posílil, to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou“ (Římanům 1:11-12). A to je to, o co jde!