„Když viděl zástupy, bylo mu jich líto…“ Matouš 9:36
Kristův zájem o bolest světa se projevoval dvěma způsoby: odsuzoval ty, kdo zneužívali druhé, a soucítil s těmi, kdo si sami nemohli pomoci. Jednou vzal bič a vyhnal penězoměnce z chrámu; jindy uzdravil nemocné a nasytil hladové.
Může se ti stát, že usneš na vavřínech a řekneš si, že je sice politováníhodné, že svět má své problémy, ale dokud se tě to netýká osobně, radši o tom nebudeš přemýšlet; v podnikání a politice se přece podvádí každý den, tak to prostě chodí. Můžeš být jako kněz a levita v příběhu o Samařanovi, vyhnout se problému, projít okolo po druhé straně (viz Lukáš 10:30-37).
Smutné je, že dokonce i církve, které věrně káží Slovo a získávají duše (což jsou dvě nejdůležitější poslání), v této oblasti selhávají. Proč? Protože se obávají, že budou spojovány s těmi, kdo káží „sociální evangelium“. Ale my bychom s ním naopak měli být spojení! „Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něj odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem“ (1. Janova 3:17-18).
Co tě zmobilizuje? Úspěch v podnikání? Budování skvělé rodiny? Dokonalost ve službě? To jsou hodnotné cíle, ale Krista mobilizovalo něco jiného: „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto…“ (Matouš 9:36). Proto neztrať svůj soucit.