„Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.“ Jakub 2:17
Matka Tereza řekla, že nejhorší chorobou dneška není malomocenství nebo rakovina, ale pocit bezprizornosti, nechtěnosti, opuštěnosti a samoty. To byl důvod, proč strávila život zachraňováním nemocných malých dětí a poskytováním důstojnosti umírajícím. Na otázku proč to dělá, odpověděla: „Protože to dělal Ježíš.“ Jak úžasná odpověď!
Mnohé země světa v dnešní době zasahují živelné pohromy a humanitární organizace si stěžují, že trpíme „dárcovskou únavou“. Můžeme k tomu přidat ještě i „nedostatkem soucitu“. Filozof Miguel de Unamuno napsal: „Teplo, teplo, více tepla! Umíráme kvůli chladu, a ne kvůli tmě. Zabíjí mráz, ne noc.“
Přemýšlej o tom: z tisíce sto osmdesáti devíti kapitol Bible dvě stě padesát obsahuje slova proroků. To je přes dvacet procent. Polovina toho, co proroci říkají, odsuzuje hřích; druhá polovina odsuzuje ty, kdo vidí lidské utrpení, a nic s tím nedělají. Tytéž události, jež děsily proroky, se v našem světě dějí každý den, a my jsme vůči nim imunní. Jako když nosíš hodinky: zvykneš si na ně a po čase už je ani nevnímáš. Ale proroci vnímali! Nikdy nezískali imunitu vůči hříchu nebo vůči lidskému utrpení. Ty také nesmíš. Možná jsi v období, kde se soustřeďuješ především na budování své víry. To je důležité, ale nikdy nezapomeň, že: „… víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá“ (Jakub 2:17).